Významným krokem do nového roku bylo výběrové řízení. Uchazeči ze sekce MCS se seznámili s prvními tréninky, zatímco zájemci o oddělení Taktickou sekci absolvovali měsíční teoretickou přípravu, po níž následoval víkendový výběrový výcvik, při kterém museli předvést své dovednosti instruktorům. Víkendové výcviky nabraly od samého začátku na intenzitě. Zatímco první ročník se učil základní vojenské dovednosti, druhý a třetí ročník se v průběhu roku sloučily do jednoho celku, který plnil komplexnější úkoly pod velením třeťáků.

A co jsme se v průběhu tohoto dlouhého roku naučili? Začátečníci absolvovali první přežití, které otestovalo jejich fungování za nepříznivých povětrnostních podmínek. Následně se naučili základní dovednosti vojáka, jako je patrolování, a okamžitě poté absolvovali výcvik Combat Life Saver, který je připravil na záchranu života nejen svých spolubojovníků, ale i na situace, které je mohou potkat v životě. Nejrozsáhlejším tématem, které se první ročník učil, jsou bojové drily, které možná nejsou pro každého zábavné, ale umožňují jim projevit prvního bojového ducha a trochu adrenalinu. Zároveň je to nezbytný základ každé jiné taktické činnosti.

A co pokročilí? Průzkumný blok prověřil jejich nápaditost a schopnost skloubit vše, co jsme se doposud naučili. Po dlouhé době jsme opustili les a vyzkoušeli jsme boj v zastavěné oblasti. Nejdůležitějším výcvikem roku byly instruktorské a absolventské zkoušky, při kterých někteří z nás dosáhli svého dna a ukázali, že být členem klubu je něco, na co můžeme být hrdí.

Během celého roku jsme dvakrát navštívili střelnici, což byla pro většinu zúčastněných zábavná odměna za tvrdou práci. Vrcholnými okamžiky výcviku jsou komplexní polní výcviky, při kterých si žáci připadají jako na opravdovém cvičení. Ale nejen tvrdá práce nás provázela během tohoto roku.

Nesmíme zapomenout zmínit všechny ty příjemné okamžiky, jako je Vánoční setkání, kde byla milá atmosféra, rozdávaly se dárky a dozvěděli jsme se něco o historii klubu. Anebo když jsme se všichni vydali hrát fotbal, kde bylo zřejmé, že pro náš klub je každé fotbalové hřiště příliš malé. A samozřejmě nezapomeneme na ragby, při kterém jsme zase zranili lokty a kolena na umělé trávě, což se stalo charakteristickým znakem klubu na celý týden.

Každý z nás musí uznat, že jsme v klubu našli úžasné kamarády a pevné přátelské vztahy nejsou jen mezi žáky, ale i mezi žáky a instruktory. Tato pouta nás pohánějí k neustálé touze po zlepšení sebe i klubu, který nás všechny spojuje.

Žák 3. Ročníku D.V.